Normálně po dlooouhé době se moje mysl odhodlala ze sebe zase něco dostat a myslím že po tý docela dlouhý době,kdy ze sebe nemohla nějak dostat nic, je to něco dalo by se říct docela dobrý..Jen jsem tomu nemohla vymyslet název,tak jsem vymyslela, ten co co vymyslela..Konec keců a tu máte moje dílo. Snad se vám bude líbit.. :)
Spadla mi vločka do vlasů,
tak nevinná a chladná.
Pohladil mě vánek po tváři
a pošeptal, že nikdy nebudu sama.
Dívala jsem se na zimní krajinu,
tak tichou a nádhernou.
Říkám si, co se to stalo tak najednou.
Moje srdce začalo opět žít,
možná proto,
že se ho dotkly ruce tvý.
Žití mé náhle důvod má,
možná proto,
že můžu být tvá.♥
NEkopírovat!!







Je v tom cítit plno optimismu a radosti, povedená báseň.