Ahoj dušičky,..
potřebuji se vypsat. Mám asi zase nějakou slabou chvilku..nevím. Jenže já nějak najednou nevím vůbec nic. Říkám si, jestli je to vůbec možné.
V poslední dobou mám o sobě zase divné mínění. Nevím proč. Asi zase jenom moc přemýšlím. Hodně přemýšlím, pak jsem z toho blázen a nakonec nevím vůbec nic. Asi to zní jak od duševně nemocnýho člověk, což o tom někdy taky pochybuji..ach jo já!
Deprese. Vítej zpátky. Začínala jsi mi vážně chybět....
Víte co? Nemám se ráda za ty myšlenky o tom,co si o sobě sama o sobě myslím, protože je to nefér ( nebo jak bych to mohla jinak nazvat..) vůči jemu. Proč by jinak semnou byl, kdyby to co si o sobě myslim byla pravda? Sakra. Dřív jsem si myslela,že kdybych měla kluka a kdyby mě měl někdo rád opravdu takovou jaká jsem, tak že by mi to mohlo zvednou svoje nulový sebevědomí. A když se někdo takový našel,tak o tom všem začínám pochybovat? Proč sakra?..To jsem vážně tak pitomá, jak si o mě někteří myslí?..A proč mě sakra zajímá to ,co si o mě někdo myslí?..Nemám se za to ráda.
Možná jsem přišla na to, proč nemám žádné kamarády a myslím si,že ta chyba není vůbec v těch lidí, ale ve mě. Nevím, ale já to mám tak trochu složitá ani nevím asi je to normální. Já si jenom k sobě někoho jen tak nepustím a v tom to asi bude. Musim toho někoho hodně poznat a to není u mě tak jednoduchý. U někoho to jde hned,protože nevím,ale mám pocit,jako bych ho znala dlouho. U někoho mi to trvá dlouho než si k němu najdu cestu a u nikoho si ji nenajdu nikdy. Asi je trochu složitý být já. Když já byla vždycky taková jinačí..a divná..a měla některý věci trochu jinak než někteří jiní lidé. ...
...A pořád nějak nevím,jak to teda mám..Nevím pořád kdo jsem. Myslím,že člověk se hledá celý život, ale myslím,že se nakonec najde, ale u mě si tím nejsem nějak jistá. Chvíli jsem si tím jistá byla,ale pak se to změnilo a já nevěděla. A když nakonec jsem si myslela,že už to zase vím,ta kuž zase nevím kdo jsem....Ach jo. Tohle zní asi fakt jak od blázna..nevím. Jsem pokaždý jinak zmatená..
Zase se u mě začínaá objevovat to,že jak to mám s tou svojí orientací. Vím, že se mi líbí kluci. Mám chlapce a jsem do něj zamilovaná. Jsem s ním 4 měsíce a pořád je to všechno ok. Jenom mám občas takový divný pocity..někdy i myšlenky, že se mi líbí i holky a tak já prostě nevím. Je dost možná že jsem bisexuálka, ale nevím..Sakra však já ani nevím,co by mi na to on řekl. Asi by pro něj nebylo zrovna dobrý,kdyby si představil,že ho podvedu s holkou nebo že bych něco měla s holkou,když bychom spolu už nebyli. Tak ono je to asi takový zvláštní,kdyby jste potkali někoho s kým ste dříve chodili, jak najednou chodí se stejným pohlavím. ...
Achjo. Možná bych nad tím neměla tak přemýšlet a nechat to tak jak to je..však ono se to nějak ukáže samo. Když,ale mě to prostě pořád nějak trápí.. :)
A možná mám zase tyhle děsný depky z toho,že jsem byla tejden bez něho. Ano zase jsem ho tejden neviděla..Vidět jsme se mohli,ale vlezla do toho nemoc,takže když měl zrovna dva dny volno,tak jsme byli doma nemocní..a ano oba.
Takže se uvidíme zítra..
Takže se uvidíme zítra.. No,tak to by bylo pro dnešek asi tak všechno. Mějte se zatím hezky.







Jejky. Vůbec se netrap, ono to určitě nijak špatně nedopadne a budete spolu až do smrti a po smrti taky
.
Nedělej si nic z toho, že jsi "divná", já jsem taky "divná" a je mi to ted' už úplně jedno.
Já bych ti klidně mohla nějaké sebevědomí půjčit, já bych se ho potřebovala trochu zbavit, protože se bojím, že ho za chvíli přestanu ovládat a budu nesnesitelná. Zkusím ti ho poslat dopisem OK?